8. prosince 2000 proběhlo zatčení Jiří Kájínek na pražském sídlišti Velká Ohrada po jeho útěku z mírovské věznice.
Popis Libora Lochmana velitele zásahu.
Šel jsem za »provianťákem« s tím, že jdeme udělat zásah na Kajínka a v půl jedenácté už jsem byl na útvaru. Nikdo z mého týmu o připravovaném zásahu nevěděl. Až pak jsme se třemi kolegy vyrazili k bytu, kde se měl Kajínek zdržovat. Místo jsme si zmapovali, ve tři hodiny jsme si zavolali lidi, řekli jsme jim, že jedeme zatýkat pana Kajínka. V šest večer 8. prosince už se pořádně stmívalo. Připravili jsme zásah, obsadili všechny přístupové cesty, všechny otvory, co do bytu vedly – okna, dveře, rozdělili jsme se na tři týmy…
Jeden tým se připravoval na střeše, já jsem byl s dalším týmem u dveří. Chvíli jsme čekali. V bytě se nic nepohnulo. Následovaly chvíle napětí. A otázky: Je tam? Není tam? Odešel? Neodešel? Měli jsme obavu, aby bublina nesplaskla a nebyla ostuda! Kadeřábek po telefonu tvrdil: je tam! Měl docela dobré nervy.

Tak jsme zásah spustili. Na odpočítání. Člověk může být na akci připravený jak chce, ale v nejhorší chvíli se to nějakým způsobem může pokazit. Na odpočítání jsme měli vběhnout všemi možnými způsoby do bytu.
Co čert nechtěl, placka, která měla vyrazit okna pro slaňující kolegy, nebouchla! Tahle cesta tedy nevyšla… Následovalo další odpočítávání. A pak snaha o vyražení dveří! Byly bezpečnostní, takže jsme dělali hrozné rány. Chvilku trvalo, než povolily. Okna stále ještě držela pohromadě. Kajínek spal v ložnici, jak jsme pak zjistili, a rány ho probraly. Vyběhl s pistolí v ruce a mířil na dveře.
Najednou zazněla kýžená rána od oken. Kajínek se lekl a utekl zpátky do ložnice. To už jsme vyrazili dveře. Tři týmy pobíhaly bytem, čistilo se. Použili jsme »péčko«, zásahovou výbušku, která udělá hrozný rachot a dým a dostává pachatele do šoku. A teď nastal ten dramatický okamžik: Vždycky máme záměr pachateli neublížit. Ale v takové chvíli se mohlo stát leccos. Kolega odhodil automat dozadu, skočil na Kajínka a rval se s ním o tu pistoli. Bylo to riziko, ale tak to udělal. Kajínek se rval, je to statný, silný chlap, ale pistoli mu nakonec vykroutili. Když jsme ho zpacifikovali, přestal se rvát: „Dobrý, chlapi, já už to vzdávám!“ řekl jen.

Měli jsme spoustu různých zásahů, vždycky nám vyšel moment překvapení, akce vyšla, ale dodnes si pamatuji: Kajínek byl profesionál. Byl pro nás asi nejtěžší soupeř. Když ale viděl, že prohrál, nechal toho. Dali jsme mu pouta. Z potyčky měl rozbitou hlavu, zavolali jsme hned doktora, který s námi vždycky na zásahy jezdí i s kompletním servisem, aby ho ošetřil.
Kajínek na nás hned začal pracovat: „Já jsem to neudělal, kluci, já vím, že vy za to nemůžete…“ Kluci ho chtěli obléci, dát mu prostěradlo. Až do té doby byl totiž nahý, tak, jak spal. Všechno jsme si natáčeli. Vždycky si celou akci natáčíme, to je nejlepší svědectví o zásahu. Už vlastně nebylo kam spěchat. Oblékli jsme ho a vyvedli do auta.
V průběhu zásahu došlo ještě k jedné věci. Jeden z našich kolegů, byl u nás v URNĚ, málem přišel o život. Když visel na laně vedle okna do bytu, kde byl Kajínek, sousedka v bytě nad ním mu chtěla uříznout lano. Pádem z 5. patra by se zabil. Ale hlídali jsme zásah i ze střechy. V okamžiku, kdy se objevila ruka s nožem, zazněl výkřik »Policie, ihned se stáhněte!«. Stáhla, ale jednou do lana přece jen řízla. Naštěstí vydrželo. To byla jediná krizová situace při zásahu. Na paní jsme poslali kriminálku, to už nebyla naše záležitost. Pokud vím, byla odsouzena, ale měla dvě děti, takže odešla s podmínečným trestem.
Šlo o technicky dobře provedený zásah. Celý zásah od spuštění trval asi pět minut. Člověk si neuvědomuje, jde to rychle. Vždyť se konal na pražském sídlišti, kolem šesté hodiny, kdy tam chodila spousta lidí. Muselo se jednat rychle. Do domu jsme vstupovali zpočátku bez čerňáků, abychom nebyli nápadní. V dětském pokojíčku jsme našli pistoli, granát, páčidla, ale Kajínek v té chvíli už spolupracoval. Sám říkal, kde co najdeme. Nehodnotím jeho kauzu, Kajínek je lump, kriminálník, ale byl to pro nás soupeř na úrovni. Nebrečel. Naše zásahy jsou vždycky rychlé a tvrdé, hodně lidí se při nich zhroutí, počurá, pozvrací… On byl naprosto v klidu. Přitom věděl, že má doživotí a jde tam zpátky.
Rozhovor České televize s Ladislavem Kadeřábkem, |
Jak probíhalo zatčení Jiřího Kajínka, kolik lidí se zásahu účastnilo? Na zásah jsme poslali Útvar rychlého nasazení, který předvedl profesionální práci. Při podobných akcích nezáleží na počtu lidí, ale hlavně na kombinaci a připravenosti lidí při zákroku. Při zásahu využíváme překvapení zatýkaného.Padly při zásahu výsřely? Nepadly. Kajínek byl v každém případě připraven použít zbraň. Jednu měl v ruce a druhou – automatickou pistoli – měl uloženou v posteli, kde byl i granát.Jak se při zásahu Kajínek choval, byl překvapený? Byl. Jak se policie dozvěděla, že je Kajínek právě v tomto bytě? Oznámil to nějáký konkrétní člověk? Takže někdo jiný? Jak dlouho jste věděli, že je Kajínek v tomto bytě? Podle našich informací to bylo 14 dní, je to tak? Byl Kajínek celých 40 dnů útěku v Praze? A nebyl někde jinde? Policejní prezident Jiří Kolář řekl, že Kajínek nestihl spáchat žádnou jinou trestnou činnost, ale že se na něco připravoval, víte na co? Máte nějáké informace? Ale nemáte nic konkrétního? Byl Kajínek převezen na Mírov nebo někam jinam? Na Mírov to tedy nebylo, je Kajínek v pražské věznici? Co plánujete, aby opět neutekl? Myslíte, že Kajínkovi někdo pomáhal na svobodě a hlavně před útěkem? Zatím jste nějakého konkrétního komplice nechytli? Budete zatýkat další lidi? Měli jste nějáké problémy s Kajínkovou identifikací? |